První písemná zpráva o obci je z roku 1267. Jižně od obce Slezské Pavlovice, u silnice do Osoblahy vznikla kdysi nevelká osada Závsí. V katastru obce byly nalezeny zlomky nádob, pocházející ze starší doby bronzové. Později nalezený střep nádoby s vlnovkou pochází z 10. století a je dokladem slovanské zemědělské osady té doby. Původní urbanistická studie je zničena. Dochovalo se jen málo usedlostí a domů z předválečného období. Prostorově ani funkčně není vymezeno centrum obce. Filiální kostel sv. Ondřeje stojí v západním cípu zastavěného území spolu s budovou mateřské školy. Obchod a hostinec jsou situovány v těžišti obce.Kronika obce je vedena od roku 1992. Po 2. světové válce bylo německé obyvatelstvo ze Slezských Pavlovic i celé oblasti vysídleno, dosídlení bylo jen částečné, takže počet obyvatel klesl na méně než polovinu. V období socialismu byla zástavba obce necitelně doplněna o dvě velké farmy živočišné výroby a obytné domy panelového typu.
Objekty zahrnuté v Ústředním seznamu kulturních památek :
Zámek čp. 29 - rejstříkové číslo 8-153. Příklad pozdně barokní šlechtické usedlosti ze 3. čtvrtiny 18. století se zachovanou dispozicí a některými detaily vybavení. Opravy provedeny v roce 1961. Vlastník : Pozemkový fond ČR
Filiální kostel sv. Ondřeje - rejstříkové číslo 8-3509. Jednolodní, úplně dochovaná pseudogotická architektura v regionu z 2. poloviny 19. století. Vlastník: ŘKFÚ Liptáň
|
|
|
Socha sv. Jana Nepomuckého - rejstříkové číslo 8-3171. Hodnotná barokní socha z 2 pol. 18. století. Vlastník: Obec Slezské Palovice
Švédský sloup, který byl postaven v době odchodu Švédů za hranice Olomouckého biskupství po ukončení třicetileté války. Při úpravě státních hranic s Polskem v roce 1959 se sloup ocitl na polském území.
Pomník obětem první světové války.
Popis:
Ve zlatém štítě na červené kouli se stříbrnou lilií ležící černý odvrácený jednorožec s červeným rohem a jazykem.
Figurka lilie je převzata ze starých pečetních znamení Slezských Pavlovic zlet 1743 a 1796.
Figurka jednorožce, ležícího na kouli či kotouči je převzata z erbu rodu Mattencloid, jenž držel panství Německé Pavlovice od roku 1766 a zbudoval zde pozdně barokní zámek.
Barevné řešení symbolizující kombinace slezských barev, to znamená černé.
První písemná zpráva o obci pochází z roku 1267. Jižně od obce ve směru na Osoblahu, asi 500 m od obce Slezské Pavlovice, se nacházela osada Závsí. V této osadě se nacházel mlýn. Osada ležela na břehu řeky Prudník.
V katastru obce byly nalezeny zlomky nádob, pocházející ze starší doby bronzové. Později nalezený střep nádoby s vlnovkou pochází z 10. století a je dokladem slovanské zemědělské osady té doby. Původní urbanistická studie byla zničena. Dochovalo se jen málo usedlostí a domů z předválečného období. Kronika obce je vedena od roku 1992.
Prostorově ani funkčně není centrum obce vymezeno. Filiální kostel sv. Ondřeje stojí v západním cípu zastavěného území spolu s budovou bývalé obecné školy, poté mateřské školky a v současné době Obecního úřadu Slezské Pavlovice. Obchod se smíšeným zbožím je situován v těžišti obce. Bývalý hostinec je využíván jako chalupa (chata). Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo z obce i celé oblasti vysídleno. Následné dosídlení bylo jen částečné, načež počet obyvatel klesl na méně než polovinu.
V období socialismu byla zástavba obce necitelně doplněna o dvě velké farmy živočišné výroby a obytné domy panelovéhop typu.
Zastavěným územím obce protéká Pavlovický potok, který pramení v sousedním Polsku. Pod obcí protéká tok Pavlovickým rybníkem, který má plochu 6 ha. Jižní částí území protéká říčka Prudník, která přitéká z Polska a za Osoblahou se vrací zpět na území Polska. Prudník je zařazen mezi vodohospodářsky významné toky.
Z hlediska čistoty ovzduší se v katastru obce nenachází velký zdroj emisí, a pro kvalitu ovzduší v obci jsou rozhodující místní zdroje s převládajícím spalováním tuhých paliv. Území leží mimo oblast negativních vlivů průmyslových center severní Moravy.
Správní území obce leží stranou hlavní silniční sítě Bruntálska. V obci končí jediná silnice III. třídy č.457 30 spojující obce s ostatními částmi Osoblažska. Je uvažováno o zpevnění konstrukce místních komunikací, úpravou křižovatek a s rozšířením sítě místních komunikací ve směru na Polsko. Taktéž na druhou stranu je uvažováno,že se propojí Osoblaha přes Studnici cyklostezkou. Spojení obce s okolím je zajišťováno pouze autobusovou dopravou. Nejbližší vlakové spojení je přes železniční stanici v Osoblaze, která je od Slezských Pavlovic vzdálena 5 km.
Převážná část obyvatel vesnice je zásobována vodou z veřejných a soukromých studní. V části obce je vybudován veřejný vodovod, zásobující vodou psí útulek, obecní byty a větší část rodinných domků. Zastaralý vodovod z padesátých let byl rekonstruován a převeden do nové vodovodní sítě v celé vesnici. Rekonstrukce byla provedena počátkem nového tisíciletí. Demografický rozbor bydlení a nezaměstnanost ukazuje na postupný pokles počtu obyvatel, kterou obec vykazuje již od roku 1869. Obec byla závislá na pracovních místech v zemědělství a lesnictví. Přibližně polovina rodin bydlí v rodinných domcích a druhá část pak v bytových domech.
Pro kulturně společenský život mají občané k dispozici sál v bývalé MŠ, klubovnu a veřejnou knihovnu. V obci je vytvořen kulturní dům z bývalé Mateřské školky, kde je možno kulturně se vyžít. V obci působí oddíl kopané s názvem Tělovýchovná jednota Sokol Slezské Pavlovice. Pro sportovní vyžití slouží fotbalové a volejbalové hřiště. Z tradičních spotrovních akcí je pořádán sportovní den a turnaj o pohár v kopané.
Další kulturní akce jsou pořádány jak obcí tak i ČSŽ Slezské Pavlovice. Obec pořádá akce setkání důchodců, stavění a kácení máje, návštěva mikuláše a rozdávání dárků pro děti. Podporuje a přispívá na různé akce. ČSŽ pořádá ročně několik akcí jak pro děti, tak i pro dospělé. Každoročně se v kostele sv. Ondřeje slouží mše k jeho vysvěcení, kde jsou přizváni hosté z PLR.
V obci se nenachází žádné významné firmy. Je zde prodejna se Smíšeným zbožím, kterou provozuje Konvičková Helena. Převážně zde působí zemědělci jak místní tak i přespolní.